GREGOR URBAN
|
Will Dein nettes Füßchen rein... Will Dein nettes Füßchen rein, Dauerhaft und dennoch fein, Wie es sich gebührt bekleidet sein Kehre zu dem "großen Stiefel" ein. |
Chceš-li nožku pěknou mít.. Chceš-li svou nožku pěknou mít, též odolnou a jemnou, skrýt ji v střevíc, ten jak se patří být, hleď k "Velké botě" zamířit. |
Jak píše Miroslav Burian ve svém, nedokončeném žel článku Řehoř Urban vynálezce o autorovi těchto německých veršů (které tu i podáváme v českém překladu) v časopise Jihočeský přehled z roku 1932 (příloha Věstník Vlastivědné společnosti jihočeské), z něhož tu zejména čerpám, "když roku 1871 trávil Jan Neruda léto na Šumavě (popsal mimo jiné pramen Vltavy), udělal si odtud výlet do Budějovic". Shledal tu sice jednu firmu českou na padesát německých, předpověděl však celkem prorocky budoucí počeštění města, které přirovnal ke Florencii či nějakému "pěknému menšímu městu francouzskému". "A jak se tak procházel ulicemi", pokračuje Burian, "zatoulal se do Kněžské ulice (Priestergasse) a stanul před obuvnickou firmou. Četl na ní verše a vzpomněl na ševce básníka, který před čtyřiapadesáti lety (tj. 1817) je skládal." Neruda, který ve své "ekloze" vzpomíná i jiného zdejšího rodáka, spisovatele Uhliga von Uhlenau (je zastoupen samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) nazval pak ševce Urbana přímo "budějovickým Hansem Sachsem". Jdeme-li po veršotepcově stopě v českobudějovické křestní matrice, najdeme v roce 1773 u data 12. března záznam o narození chlapce, pokřtěného téhož ještě dne jménem Gregorius (tj. Řehoř). Novorozencův otec Martin Urban se jako venkovský švec přistěhoval do města z blízké Hlincovy Hory (Pfaffendorf) někdy před sedmdesátými lety 18. století a usadil se na Pražském předměstí čp. 80, jak zaznamenává matrika označení rodného domu synova. Gregorova matka byla pokřtěna Elisabeth a tak se jmenovala i budoucí jeho žena, dívčím příjmením Beschkleba (Burian píše Bešklebová). To ovšem předbíháme vývoji událostí. Gregor Urban (jeho křestní jméno bylo prý tenkrát u nižších vrstev dosti neobvyklé) se ve 13 letech dal na učení ševcovině po otci, který musil vložit do otevřené truhly cechu ševcovského na ten účel dva zlaté. Roku 1789 se měl vydat na tovaryšské vandrování, vzplála však francouzská revoluce a Gregora odvedli jako vojenského obuvníka do rakouské armády. Byl raněn při obléhání Maastrichtu, ztratil palec u levé ruky a zchroml mu také vedlejší ukazováček a prostředník. Byl uznán invalidou s denní rentou čtyř krejcarů a vrácen rodnému městu. Nevzdal to, i bez vandrovních let (které by mu daly teprve právo na samostatnou živnost) zařídil si ševcovskou dílnu, oženil se a měl početnou rodinu. V Kněžské ulici vedle domu Jírovcova (budějovický skladatel Adalbert Gyrowetz je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) vyvěsil štít firmy, který mu ovšem na protest cechu (má přece rentu a nemusí jako invalida ani platit daně) nařídil magistrát sejmout. Nato kupuje Urban v Kněžské ulici vlastní dům čp. 290, aby získal měšťanské právo (jinak by mohl být poslán do invalidovny). Jak dosvědčuje českobudějovická úmrtní matrika, byl ten dům 21. července roku 1847 i místem jeho skonu na "Altersschwäche", tj. "stařeckou sešlost" (pochován byl na staroměstském hřbitově 3 dny nato). V roce 1803 mu bylo uděleno i mistrovství v oboru, údajně také pro zahraniční zkušenost v armádní službě. Pracoval pod obnoveným štítem s "vysokou botou" hlavně pro vyšší kruhy a pro šlechtu (už předtím, než se dopracoval mistrovského titulu, zabavili mu prý a pak zase vrátili parádní zelenou kůži, poněvadž prý z ní sice nemůže dělat celé boty, jazyky však ano). Synovi Franzovi (narozen roku 1800) umožnil stát se profesorem, o dva roky starší Josef byl učitelem. Na své povolání hleděl Gregor Urban jako na krásné umění. Roku 1818 vydal u Landfrasse v Jindřichově Hradci (Neuhaus) dokonce samostatnou knihu pod titulem "Praktische Bemerkung über Stiefelwichs und Stiefelwichsen vom Gregor Urban, bürgerlicher Schuhmacher-Meister zum großen Stiefel in Budweis", kterou (má ji ve svém regionálním fondu i Jihočeská vědecká knihovna) uvádí svým firemním čtyřverším a kde označuje všechny, kdo vyrábějí leštidla na boty, aniž by znali "idiosynkrasii" (tj. jedinečnost) kůže, za šarlatány. On sám se stal kvůli řemeslu vynálezcem, básníkem a spisovatelem - to by jistě musil uznat i veliký Richard Wagner se svými Mistry pěvci norimberskými (Die Meistersänger von Nürnberg).
- - - - -
* České Budějovice / † † † České Budějovice
